Jak jsem vám už říkal, zažil jsem na Ještědu několik bouří a když už to čekání na konec bylo dlouhé a vypadalo to, že bychom mohli docela bez úhony sjet lanovkou zase dolů, vypravili jsme se zpátky domů. Než jsme nastoupili do lanovky, byl cítit nějaký kouř. Pan řidič a průvodčí v jednom říkal něco o tom, že jsme možná poslední jízda. Nějak jsem to nepochopil. Že bychom hořeli?
No, cestu dolů jsem si krátil vyprávěnín, které taky najdete na videu pod galerií, a pak nás čekalo ještě kousek cesty k autu. A protože ještě stále malinko poprchávalo (než dorazila další bouřka), tak jsem si s vděkem vlezl k mámě do nosítka, které mělo protidešťovou úpravu ve formě stříšky, a nechal se k autu odnést. Asi bych to stejně už sám nedošel. Nakonec koukněte na další fotečku.