Jak jsem psal, že mne strejdova trampolína nijak neoslovila, tak hned druhý den jsme jeli s tetou Drahuškou na návštěvu k tetě Dáši. Byly tam ještě další dvě, ale to není tak důležité. Mnohem důležitější je, že tam byla i hromada ňamňů a óóóbrovská trampolína. Zprvu jsem se na ni jen díval, ale když jsem viděl, jak ňamňové dovádějí a skáčou, nedalo mi to a šel jsem si to vyzkoušet taky. Chvíli jsem jen tak pobíhal, ale pak mne to chytlo a začal jsem skákat. A že to byly skoky! Podívejte se, tady letím! A oslovilo mne to natolik, že si teď doma dělám trampolínu z postelí, nejlépe z těch velkých. Vyskočím, vyhodím nohy dopředu a padnu na prcku. Zkusil jsem to i na zemi, ale to nebylo vůbec ono.
A taky jsem si, než se s vámi tento měsíc rozloučím, vzpomněl, že kolem zahrady, kde jsme dováděli, jezdily mašinky. Pokaždé, když jsme zalechli bimbat závory, vylezl jsem na skluzavku a pak na projíždějící vlak mával. Tak to jsem vám ještě musel říct.

A ještě jedna pozvánka nakonec: Právě jste si doprohlédli tuhle fotogalerii. Vraťte se do náhledů všech foteček odkazem Zpět do galerie Květen 2014 a koukněte i na mé bonusové klipečky.