Takhle mi taťka drží dudlík, když mi ho ručičky stále vyšprtávají z tlamičky a já ne a ne zabrat... To už je totiž ráno (rozumějte brzké ráno) a já jsem u mamky v posteli. A protože do postele po ránu svítí sluníčko, tak mám za sebou udělanou bariéru, která slouží jednak k tomu, abych z postele neodešel (počkejte, ono všeho do času), jednak aby na mne sluníčko nemohlo.